Fobie a konkrétně sociální
Je to nesmyslný či přehnaný strach z určitého objektu nebo situace. Dotyční se vyhýbají situacím a prostředkům spojených s jejich fobií. Nejsou schopni svůj strach, vycházející z přehnaných představ člověka, překonat. Proto prožívají mnohem větší pocit úzkosti než lidé, kteří se jen bojí. Při styku například s jedovatým hadem prožívá strach většina lidí. Avšak člověk trpící ofidiofobii (fobie z hadů) se setkání obává i na místech, kde k němu nemůže dojít.
Například sociální fobie se rozvíjí nejvíce ve věku od 14 do 20 let. Toto období je vývojově pro jedince nejvíc náročné. Vyvíjí se v něm jeho osobnost a jeho názory, proto bývá také obdobím, kdy se dospívající nejvíce stydí. Sociální fobie se projevuje v situaci, kdy nedojde k správné adaptaci. Nejčastěji se objevuje po drobných sociálních neúspěchách (například přeřeknutí před dívkou/chlapcem, která/ý se dospívajícímu líbí). Už méně častěji se objevuje po sociálních traumatech (výsměch, šikana apod.)
Projevuje se úzkostnými stavy z jedné nebo několika sociálních situací, jako například konverzace (nejčastěji s neznámými lidmi), činností, u které mohou být pozorování
Somatoformní poruchy
Tato skupina poruch je velmi různorodá a poměrně hojná. Má jeden společný znak a to, že se psychické problémy odráží ve fyzickém stavu. Může se objevit u každého jinak v závislosti na věku, problému a fyzického stavu. Takové symptomy bývají velmi rozšířené, zejména u dětí. U těchto poruch se však setkáváme s patologickými rozměry.
Potíže trvají minimálně přes dva roky a není k nim žádná fyzická příčina. Příznaky však nejsou pod vědomou kontrolou, to znamená, že se nejedná o simulaci. Lidé trpící touto poruchou o ní často neví nebo se o ní dozví až potom, co absolvovali několik vyšetření a stále neodhalil tělesnou příčinu svých problémů.
Problémy se často objevují v trávicích, kardiovaskulárních nebo urogenitálních tělesných systému. Pacienty často doprovází úzkostná a depresivní nálada
Neurotické poruchy
Tyto poruchy se nejčastěji projevují strachem, úzkostí a u některých jsou doprovázeny tělesnými příznaky. Důležité je, že nejsou vyvolány žádné reálné nebezpečí. U lidí trpící těmito poruchami ve větší míře dochází k znehodnocení jejich života, jak pracovního, tak i rodinného.
Tělesné příznaky se projevují například pocením, bušením srdce, pocitem na zvracení nebo obtížným dýcháním. Může docházet k celkové únavě a slabosti.