Je-li něco víceméně jisté v dnešním světě, tedy alespoň v našem světě, pak je to to, že ať už člověk v průběhu svého života zamíří kamkoliv, do nejbližšího sousedství stejně jako do notně vzdálených exotických končin, nakonec se stejně vrací domů. Protože jak se říká, všude dobře, doma nejlépe.
Pochopitelně lze stejně jako všechno na světě i to posledně vyřčené čas od času zpochybnit, protože je smutnou pravdou, že ne vždy je to, co nazýváme domovem, to nejkrásnější, ale přesto by mělo platit, že do toho, do čeho se vracíme, se vracíme rádi. Protože jenom pak je toto domovem.
V každém jiném případě se totiž jedná nanejvýš tak o místo, ve kterém jsme okolnostmi přinuceni žít, ve kterém jsme úředně přihlášeni k pobytu, ale domov v pravém smyslu slova to není.
Domov je jenom takové místo, kde je nám nejen souzeno žít, ale i kde se zdržujeme rádi. Kde se cítíme dobře a kde nás mají všichni rádi nebo kde jsme alespoň dobře snášeni a naopak sami dobře snášíme ty kolem sebe.
Případně se takový skutečný domov pozná i podle toho, že je k pláči, když ho nejsme schopni nalézt, respektive že to notně zabolí, pokud ho ztrácíme. Protože přijít o domov, to je jako přijít přinejmenším o kus života, o kus svého srdce.
Domov je místo, které k nám neodmyslitelně patří a k němuž pro změnu neoddělitelně patříme i my sami. A i u nás máme dost příkladů toho, co to skutečný domov je, nebo spíše byl.
Ať si totiž říká kdo chce co chce, můžeme dodnes sledovat třeba sudetské Němce. Jak už je to dávno, co skončila válka, a přesto ti staří doposud nerezignovali a považují za svůj domov místa, odkud kdysi museli proti své vůli odejít! Kolik je jenom lidí, kteří od nás emigrovali v pozdějších letech nebo kteří od nás odešli až v době, kdy už se odcházet a znovu vracet smělo a smí, a byť žijí někde jinde, domov mají jediný, a to tady!
Prostě a jasně; domov, to není jen budova, v níž lze hlavu složit. Domov je něco daleko víc. Je to místo, kde… Prostě kde jsme doma. Vždy, za všech okolností. Domov je to, kam nás to znovu a znovu táhne, kam se rádi vracíme.
Je to něco, co se buduje po léta. Ovšem ta léta budování za něco takového věru stojí.