Nechtěl-li cestovatel v minulosti zbloudit, potřeboval nějaký ten přístroj, který by mu ukázal správný směr. A bylo tak dobré, pokud měl takový vandrovník technický zázrak nazývaný kompas. Protože tento mu sice neřekl, jak daleko to má do jakého cíle, nedalo se na něm zjistit, co člověka cestou může potkat, ale jeden aspoň věděl, na kterou světovou stranu jde, a díky tomu netápal ani nechodil do omrzení v kruhu.
Jistě, i ten, kdo kompas neměl, si mohl nějak poradit. Mohl pozorovat slunce, hvězdy nebo lišejník na stromech či kamenech, ale přece jenom byl kompas něco lepšího, navzdory své jednoduchosti technicky dokonalejšího a vždy funkčního.
Prvními kompasy se mohli pochlubit už ve starověké Číně. Tehdy šlo ale logicky jen o jednoduchá zařízení, sestávající z dřevěné podložky s kusem magnetovce, jež byla vložena do nádoby s vodou.
Na klasické kompasy se střelkou v pouzdře, na jehož dně je nakreslena kompasová růžice, jsme si museli počkat až do středověku a novověku, kdy se toto stalo nezbytnou pomůckou námořníků, kteří tím zjišťovali světové strany a vypočítávali azimut.
Gyrokompas alias gyroskop, jeden z takto vypadajících kompasů, byl vynálezem francouzského fyzika Léona Foucaulta, jenž chtěl s jeho pomocí podniknout v polovině devatenáctého století cestu na severní pól v ponorce. Tento přístroj se osvědčil a používá se až do dnešních dnů, především u balistických raket a letadel, dostal se podobně jako český krteček i do vesmíru.
Gyroskop sloužil pro blaho lidí stejně jako pro pravý opak. Posloužil třeba v prvním ponorkovém torpédu, jež udržoval v přímočarém pohybu, podobná zařízení jsou ale důležitá i pro pohyb solárních panelů nám dobře známé vesmírné stanice ISS.
Kompasy nám navzdory svému stáří zkrátka slouží dodnes. Byť je pravdou, že je tomu tak jenom proto, že využíváme . S těmi primitivními za starověké Číny bychom totiž logicky už dávno neuspěli.
Byť ani ty logicky nezmizely v propadlišti dějin. Protože těmi jsou dodnes inspirovány děti v našich školách, jež si samy zkoušejí sestrojení takového jednoduchého kompasu. Vždyť stačí jenom naplnit nádobku vodou, na ni umístit korkové kolečko se zmagnetizovanou jehlou a je to.
Navzdory své primitivnosti to funguje dodnes a spolehlivě nám to ukáže, kde je sever.
A je tak možná škoda, že v naší vládě asi takový kompas nemáme. To bychom pak možná v jednom kuse nelavírovali mezi východem a západem.